Pediatrie na vlastní kůži

Jak správně provádět resuscitaci u dítěte a čím se liší od první pomoci u dospělého? Jak předcházet syndromu náhlého úmrtí kojence? A co můžete udělat hned teď?

Hezký den, vítám vás u další epizody podcastu Pediatrie na vlastní kůži. Nedávno jsme se vás na instagramu ptaly, jaké téma byste rádi slyšeli, a tak dnešní díl je na přání – vyhrála resuscitace dětí. Moc si cením, že paní Nikol Leitgeb sdílela na instagramu svůj vlastní zážitek s houkajícím monitorem dechu a obdivuji jejího muže Petra, který svého syna dokázal rozdýchat. Všem se nám připomenulo, že i takové situace se v životě dějí a když víme co dělat, mohou mít dobrý konec. Budu tedy dnes mluvit o resuscitaci dítěte a o syndromu náhlého úmrtí kojence. Na závěr si vyzkoušíme modelovou situaci. 

Ačkoliv je dnešní téma poněkud ponuré, není pochyb o tom, jak moc důležité je! Stejně jako každý člověk by měl znát resuscitaci dospělého, tak si myslím, že minimálně každý rodič by měl vědět, jak pomoci dítěti. A je pravda, že hodně maminek se mě v porodnici před propuštěním ptalo, jak resuscitovat novorozence, a tento zájem mě těší. Samozřejmě vás teď nechci strašit, upřímně doufám, že to nikdy nebudete potřebovat. 

Někteří lidé se v kritické situaci zaleknou, že neumí správně resuscitovat dítě, a z obavy, aby mu neublížili, radši nezačnou oživovat vůbec. Vám je ale určitě jasné, že nedělat nic je úplně nejhorší, protože co může být horšího než smrt? Z těchto důvodů došlo v posledních letech k úpravě doporučení tak, aby se pro laiky zjednodušil postup resuscitace dětí a zůstaly zde pouze dvě odlišnosti od resuscitace dospělých. První je načasování volání záchranky. V případě, že jsme sami a máme resuscitovat dítě, tak nejdříve přibližně 1 minutu oživujeme a pak až voláme 155. U dospělého, kde předpokládáme, že je příčina jeho obtíží srdeční kolaps, tak nejprve voláme 155 a pak zahajujeme resuscitaci. Druhou odlišností jsou úvodní vdechy do dítěte, dospělému rovnou masírujeme srdce, dítě nejdřív prodechujeme. Je to z toho důvodu, že příčina bezdeší je u dětí jiná. Dospělí přestanou dýchat nejčastěji kvůli zástavě srdce třeba při infarktu, ale děti přestanou dýchat hlavně ze samotné nemožnosti dýchání, třeba při dušení cizím předmětem.

Dítě můžeme podle věku rozdělit na novorozence (to jsou první čtyři týdny), pak kojence (to je do jednoho roku věku) a pak starší děti. Možná, že než podle věku je dobré se řídit jejich vzrůstem, přeci jenom pokud se na dětském hřišti začne nějaké cizí dítě dusit rohlíkem až upadne do bezvědomí a potřebuje pomoci, nebudeme v takové situaci pátrat jestli mu je 15 měsíců nebo 3 roky. Úměrně velikosti dítěte volíme naši sílu stlačování hrudníku.

A tady je tedy postup laické resuscitace dítěte:

1. Zkontrolujte, jestli na vás dítě reaguje. Hlasitě ho oslovte, šťouchněte nebo štípněte. 

2. Pokud se dítě ani nepohne, nereaguje na vás žádným způsobem, zkontrolujte, jestli dýchá. Tzn. předkloňte se k němu tak, aby vaše tvář byla nad jeho nosem a pusinkou a váš pohled směřoval na jeho hrudník. Pokud na vaší tváři necítíte proud vzduchu, ani dýchání neslyšíte a nevidíte, jak se zvedá hrudník, tak dítě nedýchá a musíte mu začít ihned pomáhat.

3. Vyndejte ho z postýlky nebo kočárku a položte ho na tvrdou podložku – na stůl nebo na zem. Pokud by dítě zůstalo na matraci, nebo v hnízdečku, tak ho při masáži srdce budete akorát zatlačovat do té měkké podložky a vaše práce bude bez efektu.

4. Malému miminku zhruba do jednoho roku nezakláníme hlavu, ale srovnáme ji do středního postavení, tzn. tak aby byla v rovině s tělem, aby nebyla předkloněná ani zakloněná. Resuscitaci zahájíme úvodními pěti dechy a to tak, že naší pusou obemkneme jak pusinku, tak i nos miminka a vdechneme pouze ten vzduch, který máme v ústech. Nijak víc se nenadechujeme, velkým objemem vzduchu bychom mohli malé plíce přefouknout a poranit. U větších dětí (zhruba od jednoho roku) už hlavu zakloníme, jednou rukou stlačíme nos a vdechujeme pouze z úst do úst. Objem je pořád stejný, jenom to, co máme v ústech. Je dobré kontrolovat periferním pohledem, že při vdechu se hrudník dítěte mírně zvýší, to naprosto stačí, nenafukujeme žádný balónek na maximum.

5. Nyní volejte sanitku, dejte si jí na hlasitý odposlech, mobil položte vedle dítěte a pokračujte v resuscitaci. Tzn. začít střídat masáž srdce s umělým dýcháním. U malých dětí existuje několik způsobů, jak srdce masírovat. Můžete přiložit své dva až tři prsty na hrudní kost dítěte, a to na spojnici bradavek, nebo na toto místo přiložit oba své palce a ostatními prsty obemknout celý hrudník dítěte, takže dítě máte zezadu podepřené svými prsty a palce stlačují hrudník, nebo na hrudní kost přiložíte hranu ruky. Jaký způsob si vyberete je čistě na vás, během resuscitace je můžete i měnit. Zvolte vždy takový, aby odpovídal velikosti dítěte, na malé miminko spíše ty natažené prsty na hrudní kosti, u většího dítěte hranu ruky. Výsledkem musí být namířené síly na střed hrudní kosti, stlačení hrudníku o 1/3 jeho předozadního průměru, u miminka jsou to asi 2-3 cm. Pokud to provádíme správně, tak stlačením hrudníku stlačíme i srdce, ze kterého se vypudí krev směrem k hlavičce dítěte, což je zásadní. Hlavně dostat okysličenou krev k mozku! Stejně důležité je i povolení hrudníku, aby se do srdce mohla nasát další krev, kterou pak při dalším stlačení budete vypuzovat.

6. Poměř stlačení hrudníku ke vdechování je 30 ku 2, takže 30x stlačíte, pak 2x vdechnete, pak zase 30x stlačit, 2x vdechnout. Frekvence stlačování hrudníku je 100/min, to je vícekrát než 1 za vteřinu! Ve výukových videích se zmiňuje jako pomůcka písnička Rolničky, rolničky, která má stejný rytmus – schválně si to zkuste.

7. Operátor za vámi okamžitě vyšle záchranáře a celou dobu bude s vámi na telefonu a radit vám. Kromě informací funguje operátor i jako velká psychická pomoc, což je 50% úspěchu. Říká se tomu telefonem asistovaná neodkladná resuscitace.  Jakmile u domu zazvoní záchranáři, nechte dítě, tam kde je a utíkejte jim otevřít, rozhodně dítě nikam nenoste. Toto je situace, kdy jste sama doma, pokud je s vámi partner nebo jakákoliv jiná osoba, tak vy celou dobu pomáháte dítěti a partner okamžitě volá záchranku a pak jde otevřít dveře.

8. Ukončit resuscitaci můžete ze tří důvodů: Za prvé, když se dítě probere a začne se bránit, za druhé, pokud už jsou na místě profesionálové, kteří to za vás převezmou a nebo za třetí, pokud už jste tak vyčerpaní, že už prostě nemůžete pokračovat. Tady je dobré zmínit, že pokud je u resuscitace více lidí, je vždy dobré se tak po 2 minutách střídat, kvalitně prováděná masáž srdce je velice vyčerpávající. Pokud máte možnost výměny, při masáži nahlas počítejte: 28, 29 , 30, 2 vdechy – výměna! Ať je druhá osoba připravená a může hned navázat, aby nedocházelo k prodlevám.

Tak to by bylo k postupu vše. Vrátím se ale zpátky k otázce zda dítě nosit několik pater dolů nebo nechat záchranáře vyběhnout k vám nahoru. Pokud poběžíte z 5. patra po schodech dolů i s dítětem, hrozí riziko, že v tom stresu zakopnete a nechci si ani představit, co dalšího by se mohlo přihodit. Nicméně situace je to zapeklitá a tak  jsem kontaktovala přímo operátora pražské záchranné služby. Cituji: Čistě teoreticky, pokud by se jednalo o dítě, které unesete, větší benefit by mělo donést dítě naproti posádce. Pokud by šlo již o větší dítě, ponecháte jej doma a běžíte otevřít dveře.

Nyní se koukneme na SIDS, z anglické zkratky Sudden Infant Death Syndrom, neboli syndrom náhlého úmrtí kojence.

Ten je popisován jako náhlá, neočekávatelná a nevysvětlitelná smrt kojence, které vypadalo naprosto zdravě. Jsem si jistá, že jste už minimálně pár informací o tomto syndromu získali, ať už z letáčku v porodnici, na internetu nebo z našeho podcastu o bezpečném spánku.

Nejohroženější skupinou jsou děti s malou porodní váhou, nedonošené děti, nebo děti s vrozenou vývojovou vadou či dítě z rodiny, kde již k úmrtí dítěte z tohoto důvodu došlo. Neznamená to, ale že to nemůže potkat zdravé, donošené, krásně prospívající děťátko. Nejvíce tento syndrom postihuje děti v prvních měsících života, typicky mezi 2. a 4. měsícem. 80% obětí je do 6 měsíců věku, dále čísla klesají. 

Prakticky to vypadá jako z hororu, máme doma rozkošné, zdravé, usměvavé miminko, které dáme spát, po hodině, jak jsme zvyklí se ale nebudí, tak ho jdeme zkontrolovat a v postýlce leží nehybné dítě vypadající jako vosková figurína. Typicky dítě nemá žádné příznaky, které by nás předem mohli varovat, nekřičí, nic ho nebolí, netrápí. Najednou během spánku přestane dýchat, z ničeho nic.

Tato diagnóza není ale žádnou novinkou, první zmínky o úmrtí kojenců ve spánku se datují už 2000 let, v Mezopotámii se mluvilo o vlivu zlých duchů. Ačkoliv už proběhlo nespočet studií a výzkumů, přesná příčina nebyla nikdy objasněna. V poslední době se mluví o možném defektu nebo nevyzrálosti části nervové soustavy, která ovládá dýchání a vyrušení ze spánku. Detailním zkoumáním okolností úmrtí dítěte byly zjištěny společné rysy, ze kterých vyplývá prevence neboli souhrn pravidel, jak snížit pravděpodobnost SIDS.

1. Bezpečný spánek! Tak jak o něm mluvila Bětka v 10. díle našeho podcastu. Malá miminka mají spát na pevné, tvrdé matraci, v okolí žádní plyšáci nebo polštářky, zkrátka nic, co by mohlo zablokovat dýchací cesty. Na noc bych nedoporučovala ani hnízdečko, a to kvůli jeho vysokým, měkkým okrajům. Když už, tak bych ho používala jen přes den, když na miminko dohlížíme. Vyhněte se i různým pokrývkám hlavy nebo látkové plence proti slunci, pokud se dostane před ústa a nos dítěte, bude se v tom malém prostoru hromadit vydýchaný vzduch s minimálním množstvím kyslíku. Pokud miminko nespí v zavinovačce nebo spacím pytli, ale pod klasickou peřinkou, doporučuje se dítě umístit do dolní části postýlky a přebytečnou peřinku zasunout pod matraci, tak aby nebylo možné, že si jí přetáhne přes obličej. Obecně platí, že sdílená ložnice je protektivní faktor, sdílená postel s rodiči naopak riziko SIDS zvyšuje. A aby to nebylo jednoduché, Bětka nám ve svém díle o spánku vysvětlila, že pokud jsou dodrženy všechny zásady bezpečného spánku s rodiči, tak se ve dvou studiích prokázalo, že u nejmenších dětí je riziko opravdu vyšší, ale u kojenců starších nad 3 měsíce už toto riziko potvrzeno nebylo. I někteří spánkoví antropologové tvrdí, že společný spánek dítě chrání. Tak kdo se v tom má vyznat, že? Já osobně jsem nikdy nedokázala usnout s Koláčkem v naší posteli, když byl malé miminko, ani po nočním kojení, když jsem byla fakt unavená. Prostě jsem měla hrozný strach, že by se mu naše peřina dostala přes obličej, nebo by si zabořil hlavu do našeho polštáře. Za to teď, když je mu už rok a půl a nad ránem si vleze ke mně pod peřinu, tak spolu spíme v objetí klidně dál. A teď to nejdůležitější! A to je poloha. Nikdy nepokládáme miminko na bříško, pokud u něj nejsme a nehlídáme ho, třeba v noci, když všichni spí. Nejbezpečnější je poloha na zádech. Pokud chcete polohovat miminko přes den na bok, vysuňte mu tu ručku, na které leží, aby se nepřetočilo samo na bříško. Od roku 1994, kdy byla ve Spojených státech zavedená kampaň pro spaní miminek na zádech, klesl počet SIDS o 50 %! Taky s teplotou v místnosti to nepřehánějte, dítě by nemělo být na spaní příliš oblečené, aby nebylo přehřáté. Místnost dobře větrejte, ideální teplota na spaní je 18-22 stupňů.

2. Pozor na domácí mazlíčky. Jestli máte doma tulivou kočku, která je schopná usnout s dítětem v postýlce, tak ji držte co nejdál. Dlouhé zvířecí chlupy těsně u nosu dítěte jsou dalším rizikovým faktorem.

3. Váš zdravý životní styl. Nekouřit v těhotenství ani po porodu. V domácnostech kuřáků se zvyšuje riziko SIDS až 3x. Dítě by nemělo přijít do styku ani se zakouřenými věcmi, jako je např. oblečení či ložní prádlo. Taktéž užívání alkoholu a drog bychom se měli vyvarovat, ale to je asi jasné. Bohužel nezřídka se stává, že v noci vyjíždí záchranka k mrtvému kojenci, kde matka je pod vlivem alkoholu. V součtu s dlouhodobou únavou pak usne tak tvrdým spánkem, že si prostě nevšimne, že má dítě přes obličej nějakou překážku.

4. Dudlík! Mimo uklidnění dítěte bylo dokázáno, že dudlík může mít ochrannou funkci před SIDS. Dudlání totiž brání přechodu do velmi hluboké fáze spánku. A tím, jak je děťátko spokojené, tak má mnohem menší chuť se přetáčet samo na bříško.

5. Monitor dechu. Ten nám sice nesnižuje pravděpodobnost SIDS, ale pokud se opravdu stane, že dítě nedýchá, monitor spustí hlasitý alarm, který jednak může vzbudit z hlubokého spánku samotné dítě, které se lekne a začne křičet, a hlavně upozorní rodiče, že se něco děje a ti mohou začít okamžitě jednat. Monitor doporučujeme především rizikovým novorozencům jako jsou nedonošená nebo velmi malá miminka, ale určitě je vhodné si ho pořídit i pro zdravé dítě narozené v termínu. Uvědomte si prosím, že podložka nesnímá proud vzduchu z úst, ale dýchací pohyby hrudníku dítěte, takže si dejte pozor, aby nebyla postýlka přiražená k vaší posteli natěsno, nebo abyste neměla ruku nataženou do postýlky, protože pak by monitor mohl snímat vaše pohyby a nealarmoval by v případě bezdeší dítěte. Určitě mi dají některé zkušené maminky za pravdu, že pořád je to taky jenom přístroj a někdy začne houkat falešně. Nejednou se mi v noci při službě v porodnici stalo, že byla vzhůru půlka oddělení, všichni naprosto vyděšení, protože ten strašný hluk uprostřed noci a strach co se děje je prostě děs. A co z toho plyne? Je fajn mít doma monitor dechu, ale co když začne houkat, víme, jak pomoci nedýchajícímu dítěti?

Teď si uděláme modelovou situaci:

Je noc, miminko konečně usnulo a vy padnete do postele a dopřejete si aspoň trochu spánku, než zase bude mít hlad. Najednou strašný hluk, červeně bliká monitor a vy máte adrenalin, že byste mohla skály lámat. Co uděláte první? No přeci rozsvítíte, jinak nic nezjistíte! Pohled do postýlky a víte, že je něco špatně. Dítě má opravdu hodně nezdravou barvu, takovou našedlou. Rychle na něj zakřičíte, budíte ho a ono nic, úplně vláčné, nereaguje. Předkloníte se k němu a tvář mu dáte před nos a ústa, slyšíte něco, vidíte, že by se mu zvedal hrudník? Ne? Tak ho okamžitě vyndejte z postýlky a položte na zem. Vykulenému otci nařiďte, ať volá 155. Vy zatím obemkněte svými ústy nos a pusinku miminka a 5x do něj vdechněte objem své pusy. Poté přiložte 3 natažené prsty na střed jeho hrudní kosti a mačkejte. Zkontrolujte si, že klečíte nad dítětem a vaše paže je natažená, všechna síla směřuje na střed hrudní kosti dítěte. 30x zmáčknout a povolit, zmáčknout a povolit, poté 2 vdechy a zase mačkat, stále dokola. Manžel drží telefon s hlasitým odposlechem a operátor vám radí a snaží se vás psychicky podržet. Zdá se to jako věčnost, ale uběhlo 5 min a dole zvoní záchranka. Manžel jim běží otevřít, záchranáři už jsou ve vaší ložnici, vybalují vybavení a vy stále nepřestáváte resuscitovat. Skončíte až v momentě, kdy si to převezme záchranář. Stačí další jedna minuta a dítě otevírá oči a začíná se hýbat. Zachránila jste ho! Přivedla jste zpět k životu. Záchranáři dítě zajistí, vy popadněte přebalovací tašku z kočárku a jede se do nemocnice na vyšetření.

To byla hrůza, že? Sama bych to nechtěla nikdy zažít… Ale je skvělý, že jste doposlouchali až sem, doufám, že vám uvízl v hlavě algoritmus: nereaguje? Nedýchá? Položit na tvrdou podložku, 5x vdechnout, 30x stlačit hrudník, 2x vdechnout, 30x stlačit hrudník, 2x vdechnout atd.

Jakkoliv usilovně jsem se snažila vám resuscitaci odvyprávět, nic nenahradí osobní zkušenost. Vřele doporučuji si na internetu najít kurz první pomoci, kde si vše vyzkoušíte na figuríně, lektor dohlédne, jestli mačkáte tam, kde máte, a to dýchání do úst taky může vypadat snadně, ale úplně jednoduché to není. Krásný instagramový profil o prevenci a první pomoci dětem má paní doktorka Knězková pod přezdívkou mklife první pomoc dětem, která pořádá kurzy jak na živo, tak i v online podobě, zkuste kouknout.

A na závěr úplně poslední doporučení. Naprosto skvělá je mobilní aplikace Záchranka, je zdarma a dokáže vám neuvěřitelně pomoct. Jednak tam můžete zadat své zdravotní údaje, třeba jakou máte krevní skupinu, zda užíváte léky na tlak nebo cukrovku atd. Taky připojíte kontakt na osobu blízkou. V momentě, kdy potřebujete zavolat sanitku, stačí když podržíte středový terč po dobu 3 sekund a už voláte na 155. Žádné roztřesené ruce, které nejsou schopné vytočit ani tak jednoduché číslo. Aplikace vás umí lokalizovat, dokáže si vyžádat tísňový signál i na horách. Je podporována vodní záchranou i horskou službou, které můžete poslat nouzovou zprávu. A pokud jste někde uvízli a nemůže mluvit, stisknete tlačítko nemohu mluvit a aplikace vás dál provede tak, abyste i beze slov mohli operátorovi sdělit, co se stalo. A to není vše! Naprosto parádně je tam popsaná celá první pomoc od krvácení, dušení až po zásah bleskem. 

Tak snad jsem vás namotivovala ke stažení aplikace a zároveň vám dodala pocit, že v případě bezdeší dítěte budete vědět, co dělat. Není tak důležité to udělat 100 % správně, nejdůležitější je nezaváhat a začít okamžitě konat. 

Přeji vám, ať tento díl je pro vás jenom návod, který nikdy nebudete potřebovat….