Pediatrie na vlastní kůži

V dalším díle podcastu si můžete poslechnout naše zkušenosti s kojením. Uslyšíte 5 příběhů od maminek a dětských lékařek - jak nás kojení překvapilo, jak bolelo či jak se někdy...

Krásný den naši milí posluchači, dnešní díl jsme věnovali kojení. Toto téma jste si opakovaně přáli a my dlouho přemýšlely, jak tento díl pojmout. Informací o kojení je všude plno a jsou kvalitní podcasty, kde se o kojení můžete leccos dozvědět. Třeba Bětka ráda poslouchá podcast Mama on air, který vytváří porodní asistentka, laktační poradkyně a zároveň i maminka a kde se můžete dozvědět spoustu zajímavých informaci a rad o porodu či kojení. My jsme se nakonec rozhodly trochu netradičně. A to tak, že se Vám svěříme s našimi příběhy. Uslyšíte, že ač jsme jakožto lékařky měly skvěle zvládnutou teorii a s kojením radily desítkám maminek, tak praxe je o něčem jiném.

Dozvíte se například, co překvapilo Bětu, jak byla Janča závislá na neustálém vážení kojení či co potrápilo Domču a Elišku a na závěr přidáme i kojící příběh naší kamarádky a kolegyně z kliniky.

Alžběta:  

Na kojení jsem se nijak nepřipravovala. Popravdě jsem o tom ani moc nepřemýšlela, nezkoumala jsem jaké mám bradavky a kapitolu o kojení jsem v online předporodním kurzu přeskočila. O kojení jsem přece věděla všechno – vždyť jsme o tom měli několik státnicových, a pak i atestačních otázek. Takže první překvapení mě potkalo asi ve 25. týdnu těhotenství, když jsem se vzbudila s mokrým tričkem. Cože, mlezivo se může objevit už takhle brzo a je to zcela normální? Aha. Dalším překvapením byl porod. Tedy, s tím jsem počítala, ale nakonec porod skončil akutním císařským řezem. Takže žádné hledání prsou při bondingu se nekonalo a sice se za mnou Karel párkrát přijel podívat na JIPku, ale protože zvracel plodovou vodu, tak se žádné velké přikládání nekonalo. Další den už jsme byli spolu na oddělení 6nedělí. Dětská sestřička mi na začátku vysvětlovala, jak to na oddělení chodí, jak Karla oblíknout a přebalit. Pak zjistila, že jsem dětská doktorka, tak nadšeně řekla, že to je skvělý a už chtěla odejít. A co kojení? Zeptala jsem se jí. No však to jako pediatr znáte, každé 3 hodiny přiložit na 5 min k jednomu prsu a střídat. Aha, další překvapení – sice vím, kolik je v mateřském mlíku bílkovin, ale jak mám Karla donutit, aby se správně přisál? Ještě když jsem se po císaři skoro nemohla hnout. Naštěstí to byl 4 kilový savec, takže mi s tím hodně pomohl, a nakonec se kojení rozjelo vlastně bez problémů. Za celou dobu v porodnici mě nikdo z personálu kojit neviděl. Striktní intervaly po 3 hodinách jsme teda úplně nedodržovali. Někdy to bylo po 2 hod, někdy po 4 hod. Dalším překvapením pro mě bylo, že mlíko teče z obou stran a to i mezi kojením, takže fungovat bez podprsenky nešlo ani v noci. A nezbytným nonstop doplňkem se také staly i prsní vložky neboli víčka na prsa, jak jsme jim doma říkali. Dále mě až šokovalo, jak všechny moje kojení zajímá. I zcela cizí lidé, třeba v tramvaji se mě ptali, jestli je Karel kojený. Je, ale kdyby ne, tak co mi jako řeknete?

Dominika

Kojení jsem vždy brala jako přirozenou věc. I když jsem v práci viděla mnoho maminek, které chtěly kojit a nemohly, i těch, které nechtěly, tak nekojily, tak mě nikdy nenapadlo, že bych já nekojila. Už takhle na začátek prozradím, že jsem kojila plně do 5 měsíců a částečně necelý rok. Ale i tak to bylo s různými obtížemi, o kterých jsem za svou praxi ani neslyšela, nebo je možná pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. 

První dceru jsem kojila poprvé na porodním sále a po 48 hodinách v porodnici již přibrala a mohla jsem jít domů. S množstvím mléka tedy problémy nebyly. Co mě ale hodně překvapilo bylo, že kojení může fakt bolet. A to tak, že se mi chtělo někdy brečet. Zpočátku bolelo jen přisávání, to se ale při pravidelném mazání zlepšilo, co to bolelo dál vlastně nevím. Možná špatná technika kojení, nebo mikroprasklinky. Nevím. Musím se přiznat, že mnohokrát jsem chtěla zavolat laktační poradkyni. Ale vždycky jsem si říkala – co bych to byla za pediatra, kdybych to nezvládla sama? Možná kdybych zavolala, bolesti by přešly dříve. Několikrát jsem si říkala, jestli kojit nepřestanu, ale pak jsem vždy nějak zatla zuby a řekla si, že to zvládnu. Asi po 2-3 měsících bolesti přestaly a já kojila dále. U druhé dcery už šlo jen o bolest bradavek a ta do 2 týdnů odezněla. Další věc, o které jsem nevěděla byla, že mléka může být už od začátku moc a teče všude a pořád. Celých 5 měsíců plného kojení mi často protékalo mléko, i přes vložky do podprsenky. A co se dělo, když jsem si je občas zapomněla vzít, si umíte představit. 

Asi nejhorší věc, která mě ale při kojení potkala byly bolestivé retence prsu, tedy ucpané mlékovody a mastitidy, neboli záněty prsních žláz. Mám bohužel bohatou zkušenost s obojím. Retence jsem měla převážně v prvních měsících kojení s první dcerou. Vždy se objevila zatvrdlá bolestivá část prsu, ale masírováním a odstříkáváním, nejlépe ve sprše, se vždy bolest zmírnila. Nakonec jsem na tyto ucpané mlékovody vyzrála tím, že jsem každý večer ve sprše prsa masírovala a při sebemenší bolesti trochu odstříkala. U druhé dcery už jsem díky tomu retence neměla. Záněty jsou ale horší. Příznaky u mě byly také bolest a zatvrdnutí, ale zároveň jsem měla vždy nad zánětem zarudlou kůži a k tomu celkové příznaky, tedy zimnici, zvýšenou teplotu, někdy i horečku. S první dcerou jsem vždy hned začala s paralenem a ibalginem a do 24 hodin přišlo zlepšení. Zkoušela jsem i chladné obklady a obklady z tvarohu, ale u mě to nikdy nezabralo. U druhé dcery už to bylo horší. V jejích 3 měsících mi běžné léky nezabíraly a naopak se problémy zhoršovaly, tak jsem dospěla k antibiotikům. Bohužel se mi za měsíc zánět zopakoval ještě v horším provedení. Takže opět jsem měla antibiotika a byla jsem i na ultrazvuku prsu, kde byl naštěstí jen zánět. Kvůli opakování zánětu jsem se totiž děsila nějakých horších diagnóz. Naštěstí vždy po nasazení antibiotik mi bylo do 48 hodin podstatně lépe. 

A proč dnes vypráví místo Dominiky Alžběta? Protože pár dní po dobrání antibiotik si prožívá třetí mastitidu. Snad už její poslední. 

Jana:

Moje představa o kojení před vlastními dětmi vyplývala z mojí profese. Jako neonatolog pracující ve velké fakultní porodnici jsem viděla kojit stovky žen a kojení jsme s maminkami rozebíraly každý den. Nejednou se mi v noci zdálo, že sama kojím! Zajímavý, že o porodu se mi nikdy nezdálo… Každopádně do práce jsem nastupovala jako čerstvá absolventka, bez vlastních dětí a s minimálními informacemi o kojení. A tak jsem začala přejímat všechny názory a přístupy našich dětských sestřiček a svých kolegů lékařů. Neměla jsem potřebu to zpochybňovat, většina maminek se rozkojila a za tu krátkou dobu, co v porodnici strávily jsem neměla šanci pochopit celý ten proces a případné obtíže v dalším období. Před vlastním porodem jsem pracovala na oddělení pro nedonošené děti, kde součástí mé práce bylo každý den vypočítat každému miminku, kolik přesně ml mléka má vypít a jak často, aby hezky prospívalo. Takže vás asi nepřekvapí, jak to u nás s Koláčkem dopadlo…

Porod vůbec neprobíhal, tak jak bych si přála a po nekonečných dvou dnech skončil císařem. První přiložení po porodu bylo jako když nebylo, sestřička Koláčka přinesla spícího a aby ho přiložila, tak ho probudila, takže samozřejmě začal křičet a žádný prso ho nezajímalo. Pak mi ho sestřičky vozily pravidelně na JIPku, přes den jsem ho tam měla u sebe dokonce i šest hodin v kuse. On byl úplně zlatý, spokojený miminko, co pořád spalo a mě vůbec nenapadlo ho budit na kojení. A než jsem se dostala na oddělení šestinedělí, byl Koláček na dětském boxe u sestřiček, které ho, jak jsem později zjistila, pravidelně krmily cizím mateřským mlékem (MM). A tak, když už jsme konečně byli spolu, byl zvyklý na takové dávky mléka, která jsem prostě nedokázala uhradit. Navíc měl novorozeneckou žloutenku, takže pořád spal a o přikládání k prsu nestál. Takže po mých pokusech o kojení dostal vždycky kádinku s cizím MM, kterou spokojeně vypil a zase usnul. Laktace se u mě rozjela až po příjezdu domů. Rychle jsem si opatřila kojeneckou váhu a začala hledat informace o možnostech, jak zvýšit množství mléka. Pila jsem litry kojících čajů, melty a dokonce jsem, jakožto tonoucí co se i stébla chytá, začala užívat homeopatika. Naše první týdny vypadaly tedy takhle: v obýváku na stole kojenecká váha, blok a propiska. Každé 3 hod kojení, vedle mě hodinky, 10 min z jednoho, 10 min z druhého prsa. Převážit, zapsat, dopočítat do optimální dávky a připravit umělé mléko (UM). Nakrmit ze stříkačky, později ze speciální savičky pro kojené děti od Medely. Dítě usnulo, já odsávala, abych podle hesla: čím větší poptávka, tím větší nabídka, navýšila laktaci. Než jsem si stačila dojít na záchod, dítě bylo zase vzhůru a všechno se to opakovalo od začátku. Po měsíci jsem si domů pozvala laktační poradkyni, která zkoukla jedno kojení, řekla mi, že nedělám nic špatně, politovala manžela, že to se mnou musí vydržet, pak mi vystavila účtenku a odešla. Snad budu mít příště štěstí na nějakou nápomocnější. A jak že se vypočítá ta optimální dávka mléka, o které jsem mluvila? Potřeba tekutin u takto malých dětí se počítá jako 150 ml mléka na kg dítěte za den, tzn. že si vynásobíte váhu miminka x 150 a celkovou částku vydělíte osmi, protože při krmení každé 3 hodiny, to vychází na 8x za den. To všechno jsem si psala do bloku včetně pravidelného vážení nahého Koláčka, abych viděla jestli prospívá… Zdá se vám to tragikomické? Mně taky, ale až teď, tenkrát to bylo jenom tragické. Na procházky jsme chodili jenom blízko od domu, protože co kdyby dostal hlad a já ho plně nenakojím, na víkendy za prarodiči jsme pořád kromě dalších tisíci věcí vozili i tu kojeneckou váhu. Nevím proč, ale prostě jsem od začátku měla v hlavě zakódováno, že ho nejsem schopná plně nakojit. Takže i když váha dost často ukazovala podivná čísla – třeba i že po kojení zhubnul – tak jsem ho vždy dokrmila UM až chudák úplně odpadnul a ztěžka dýchal, jako já po vydatném obědě. Po zavedení příkrmů v 5. měsíci jsem si značně oddychla, každé nové zavedené jídlo postupně nahradilo dávku mléka, takže postupem času jsem už kojila jenom ráno po probuzení. No a když mě v 10 měsících kousnul a zároveň si zvědavě hrál rukama s mým druhým prsem, tak jsem mu oznámila, že dneškem končíme a Koláček to s klidem sobě vlastním akceptoval. Do dvou let pak ještě dostával láhev s UM, kterou měl moc rád a moje obsese s přesným dávkováním byla uspokojena. Chtěli byste překvapení na závěr? Za pár týdnů se nám narodí druhý chlapeček, tak uvidíme, jaké to bude tentokrát….

Eliška:

U nás kojení neprobíhalo úplně hladce zvláště ze začátku. Porod proběhl sice přirozenou cestou, ale byl komplikovanější a malý hned po porodu potřeboval péči lékařů. Takže žádný bonding po porodu ani brzké přiložení k prsu bohužel neproběhlo. Syna jsem tedy první dny neměla u sebe a to nebylo zrovna ideální pro rozběhnutí tvorby mléka. Z mediciny, i z práce v nemocnici i ordinaci toho člověk věděl o kojení teoreticky dost, ale praxe je opravdu trochu jiná. V prvních dnech mi moc nikdo s kojením v porodnici ze sestřiček neporadil a už jsme si skoro začínala myslet, že budeme odcházet domů pouze na umělém mléce. Ale naštěstí, těsně před propuštěním obcházela maminky na oddělení velice šikovná laktační poradkyně, která mi poradila se správnou polohou a ukázala pár fíglů, které se opravdu v pediatrických knížkách nedočtete. Díky tomu se náš malý konečně přisál a mléko se postupně začalo tvořit. Když jsme odcházeli z porodnice, tak jsem částečně kojila a dokrmovala umělým mlékem. Možná již víte, že pokud kojíte a přitom dokrmujete umělým mlékem, tak musíte vážit nakojené množství. Probíhá to tak, že zvážíte miminko před kojením, pak po kojení a rozdíl váhy je nakojené mléko. Podle požadované dávky pak dopočtete kolik ještě miminku dáte umělého mléka. Kdo to takto také praktikoval, ví ,že je to trochu na hlavu. Další věc, která byla jiná než teorie z knížek, byla délka kojení. Často se říká, že by mělo být miminko kojeno zhruba každé 3 hodiny a délka přiložení ideálně 5-15 minut. Tato kratší doba je založena na tom, že většina dětí je schopna během prvních 5-10 minut vypít požadované množství a další prodlužovaní kojení může vést přílišnému nalokání vzduchu a miminko pak může bolet bříško….No když jsem malého zvážila po 10 minutách zjistila jsem že vypil asi tak 10 mililitrů. Zkusila jsme mu dát na pití dost času, a na svou dávku se dopracoval většinou po zhruba hodině kojení. A protože žádné bolesti bříška syn neměl, nechala jsem ho, ať si pije takto svým tempem. Další moment, když jsem si už myslela, že jsme skončili s kojením bylo kolem 7 měsíce. Příkrmy a další jídlo mu velmi chutnalo, takže hlady netrpěl, ale při kojení chtěl hlavně pozorovat co se děje kolem a nějaké prso ho vůbec nezajímalo. I když bylo množství mléka, vzhledem k malé poptávce, velmi malé, i tak jsem kojit nepřestala a kolem 11. měsíce přišel zlom. Opět ho začalo kojení zajímat a myslím, že ho začal vnímat jako takovou chvíli zklidnění a blízkosti, která je párkrát za den potřeba :-D. A takto kojíme dosud, když je synovi necelý rok a půl. 

Lucka:

Jana mě požádala, jestli bych se s vámi nepodělila o svůj příběh s kojením. Ještě než jsem měla vlastní dítě, tak jsem věděla, že nebudu kojit přesně 7,5 minuty jako některé maminky, které byly se svými dětmi hospitalizované u nás v nemocnici. Toto jim při vizitě poradil jeden nadřízený (samozřejmě muž). Ale že je důležité používat selský rozum.

Syn se narodil o necelé tři týdny dříve a při porodu neměl ani tři kilogramy. Rodila jsem přirozeně, bonding proběhl, ale syn měl novorozeneckou žloutenku, byl hodně spavý, líný, a i přes časté přikládání se mi laktace v porodnici nerozběhla. Prví dny v porodnici jsem měla mléka velmi málo, syn stále ubíral na hmotnosti, proto jsem od 3. dne po kojení začala dávat umělé mléko. Věřila jsem, že doma se rozkojím, když budu v klidu. Nicméně jsme se za dva dny vraceli zpět do nemocnice kvůli žloutence, syn byl podruhé na fototerapii. Poté jsme byli již doma, ale syn moc nepřibíral. Pořídila jsem si domů kojeneckou váhu, syna jsem vážila před a po kojení a dokrmovala jsem ho umělým mlékem. Celý koloběh mi zprvu zabral skoro hodinu. Pořídila jsem si několik druhů kojících čajů, pila jsem hodně tekutin, radila jsem se s laktační poradkyní, zkoušela jsem různé polohy na kojení, kojit z obou prsou zároveň, střídat prsa ob kojení, po kojení ještě odsát z prsou, nechat syna u prsa dostatečně dlouhou dobu, ale ať jsem se snažila sebevíc, nenakojila jsem víc než zhruba 50 ml. Synovi jsem tedy dávala dokrm, samozřejmě jsem si spočítala, kolik mléka by měl celkem vypít, ale celou dávku podle tabulek první měsíce snad nevypil. I přestože jsem syna pokaždé přikládala k prsu, aby měl alespoň trochu mateřského mléka, ke konci druhého měsíce byl u prsa vzteklý, nechtěl sát, alespoň jsem tedy mléko pravidelně odsávala. Přes veškerou snahu jsem kojila pouze dva měsíce, obrečela jsem to, ale ve finále se mi ulevilo. Každé krmení již netrvalo hodinu, syn si během 10-15 minut vypil z lahvičky, kolik chtěl. 

Milé maminky, i když byste měly s kojením stejné trable jako já, tak nezoufejte. Naštěstí existuje množství různých umělých formulí, které zasytí naše miminka v prvních měsících života. 

Tak jste to slyšeli. Každá jsme jiná, stejně jako jsou jiná miminka. Vůbec nezáleží na našem vzdělání či povolání, s vlastními dětmi je to prostě vždycky něco jiného. Všechny děláme pro své potomky to nejvíc co umíme a musíme se smířit s tím, že ne všechno nám půjde, tak jak jsme si to představovaly. Kojení je krásné, ale ne automatické, tak se prosím navzájem nesuďme, nikdy neznáme celý příběh toho druhého. 

Doufám, že se vám náš nový díl líbil a budeme rády, když se o svůj příběh s námi podělíte i vy třeba na našem FB či IG.