Pediatrie na vlastní kůži

V dnešním díle si s Dominikou probereme vlivy obrazovky na dítě. Dozvíte se, jak ovlivňuje modré světlo dětský spánek, jak působí modré světlo na vyvíjející se mozek a co způsobuje...

Krásný den milí posluchači, zdraví vás Dominika. Na dnešek jsme si pro vás připravily ne moc populární téma a tím je modré světlo u dětí. Proč si myslím, že je nepopulární? Protože pro nás, rodiče, je tak pohodlné zapnout dítěti pohádku nebo písničku a tak nechceme slyšet, že to není tak úplně v pořádku. A proč tomu tak je si teď vysvětlíme. Podělíme se s vámi i o naše zkušenosti a na závěr si shrneme doporučení pro sledování obrazovek.

Modré světlo je součástí přirozeného spektra barev a vyskytuje se tedy všude kolem nás. Jeho největší intenzita je ráno a brzy dopoledne a v průběhu dne klesá. Ovšem v obrazovkách je zastoupeno ve velkém množství a to v průběhu celého dne.
Důvodů, proč nám může modré světlo vadit, je několik. U malých dětí jsou zásadní dva - jednak jeho dlouhodobé působení na vyvíjející se mozek dítěte a jednak působení na spánek. U starších dětí už jsou problémy trochu jiné a to hlavně závislosti a vznik depresí.

Začneme tím jednodušším a tím, co asi každý ví. Modré světlo má negativní dopad na spánek u dospělých i u dětí.
Hlavní příčinou je nižší tvorba melatoninu. To je hormon, který ovlivňuje spánek. V průběhu dne jeho tvorba stoupá, což je mimo jiné způsobeno větším působením přirozeného červeného světla a nižším působením modrého. To odpovídá klasickému průběhu dne.
Když je ale melatoninu málo, tak se spánkový cyklus zpožďuje a nebo narušuje.
Byla provedena studie, kde bylo prokázáno, že denní vystavování obrazovce u dětí do 3 let má za následek pozdní usínání a zároveň kratší a nekvalitní spánek. Jednak je to již zmíněným melatoninem, ale ve výzkumu se dále ukázalo, že děti spí kratší dobu z úplně prostého důvodu. Čas, kdy by měly spát, tyto děti věnovaly obrazovkám. a pozor, to byl výzkum u dětí do 3 let!  Zároveň mohou být děti neklidné a hůře usínat, což je pravděpodobně způsobeno obsahem toho, na co se děti dívají.

Kdy mluvíme o vystavování modrému světlu?
Jedná se o jakékoli obrazovky. Ať už je to mobil, počítač, televize nebo tablet. Určitě jste někde slyšeli, že byste neměli používat mobil v noci, když spí dítě vedle vás, ať už v postýlce nebo s vámi v posteli. Určitě modré světlo ovlivní spánek váš i dítěte, ale hlavní problém způsobí u dětí, které ještě nemají vyvinutý cirkadiánní rytmus. Ten se vyvíjí do 6 měsíců věku a tak by neměl být malý kojenec vystavován modrému světlu vůbec. Jak už jsem zmiňovala, modré světlo přirozeně v průběhu dne klesá a v noci není běžně vůbec. Tím, že si ho uměle vytvoříme a vystavujeme mu děti, zásadně jejich cirkadiánní rytmus ovlivňujeme.

Tak už víme, že spánek je ovlivněn převážně skrze spánkový hormon, melatonin. Zároveň ale ovlivňují obrazovky vyvíjející se mozek dítěte. Spekuluje se, že časté vystavování povede k poruchám pozornosti a hyperaktivitě. Zatím přímá souvislost nebyla prokázána. Ovšem například v americké studii se zkoumaly děti do 3 let, které sledovaly pohádku s postavičkou SpongeBob, jak se chová agresivně ke svému okolí, tyto děti poté také vykazovaly prvky agresivní hry.
Vypadá to, že pozorování rychlých střihů na obrazovce může mít za dopad poruchy pozornosti v pozdějším věku. Zde jde tedy o obsah na obrazovkách a ne přímo o vliv modrého světla.
Kvůli pasivnímu sezení před obrazovkami je prokázán opožděný vývoj řeči i opoždění psychomotorického vývoje. Zároveň dochází k opoždění sociálních a manuálních dovedností.
Je zajímavé, že i ty programy, které byly určeny na rozvoj řeči u dětí, nakonec ve výzkumech dopadly naopak. Děti, které je sledovaly, měly opožděnější řeč oproti ostatním.
Na základě výzkumu ze zahraniční dětské nemocnice se dokázalo, že puštěná televize v místnosti, kde si děti hrají i když ji přímo nesledují, ovlivňuje průběh jejich spontánní hry. Pokud jsou tomu pak vystaveny dlouhodobě, má to negativní dopad na jejich soustředěnost, poznávací a jazykový vývoj.

Souvislosti mezi sledováním pořadů a realitou jsou mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Bylo zjištěno, že děti do 2 až 2,5 let vykazují známky tzv. „video deficitu“. Znamená to, že mají problém propojit si dění na obrazovce s vlastní realitou. Např. pokud takové dítě sleduje na videu, jak byla schovaná jeho oblíbená hračka pod lavičku na zahradě a pak ho pustíte ven, dítě jí nenajde. Pokud ale bude koukat z okna a uvidí to samé, tedy jak hračku schováváte, najde ji hned.
Tohle nám krásně dokazuje, že takhle malé dítě nemůže vnímat realitu na obrazovce tak, jak ji vnímáme my. Je to jeden z důvodů, proč by do 2 let měly být obrazovky tabu. Nemá pro ně totiž žádné přínosy.

A co starší děti?
Už jsem zmínila, že tam nás nejvíce trápí rozvoj závislostí a depresí. Při delším sledování obrazovek dochází k vyplavování dopaminu. To je hormon, který se vývojově vyplavoval při činnosti důležité pro vývoj člověka. Zjednodušeně řečeno působí tak, že jeho vyplavení navodí příjemný pocit, mozek vyhodnotí tuto činnost jako důležitou a člověk ji chce opakovat. Tak postupně vzniká závislost, ať už na hraní her či sociálních sítích. Problém je tedy trochu složitější, ale pro představu myslím tohle stačí.
A ještě zde stojí za zmínku deprese. Čím delší doba je strávená u obrazovek, tím vyšší je riziko rozvoje depresí. Tam jistě záleží na obsahu, ale převážně s časem u sociálních sítí je zde prokázaná souvislost.
Dalšími problémy u dospívajících jsou rozvoj obezity, častější konflikty v rodině, poruchy spánku a samozřejmě také problémové používání internetu.

Teď se přesuneme k různým doporučením světových organizací.

Americká pediatrická asociace už v roce 1999 doporučila nevystavovat děti do 2 let jakémukoliv televiznímu, audiovizuálnímu nebo multimediálnímu obsahu.
V roce 2016 vyšla nová doporučení. Do roka a půl by nemělo být dítě před obrazovkou, od roka a půl do 2 let jedině s rodiči sledovat vysoce kvalitní obsah omezený čas. Od 2 do 5 let má dítě sledovat opět pouze s rodiči vysoce kvalitní obsah a to maximálně 1 hodinu denně. Dospělý by měl vždy vysvětlovat a dávat obsah do souvislostí. Zároveň by neměly malé děti sledovat programy s násilím. Ložnice a jídelní židlička by měla být místa bez pozorování obrazovek. Od 6 let je potřeba se s dětmi domluvit na pravidlech používání technologií a stanovit čas u nich strávený. Vhodné je domluvit se kdy nebudou děti mobily používat, např. v autě nebo po cestě do školy a hodinu před spaním.
WHO vydalo doporučení v roce 2019, kde také doporučuje do 2 let děti nevystavovat a děti od 2 do 5 let by měly trávit maximálně hodinu denně sedavou aktivitou, do které spadá i čas u obrazovky.
Podobně se k tomu staví i ostatní státy, jen ve Francii jsou doporučení radikálnější a podle nich by nemělo s obrazovkami přijít do styku dítě do 3 let.
Co myslím mnoho rodičů ocení je, že do styku s obrazovkou se nepočítají videohovory s blízkými. Ty naopak mohou pomoci rozvíjet řeč a sociální a emoční rozvoj.

Kdysi jsem četla hezkou poučku, jak dlouho denně je tedy vhodné pro dítě sledování obrazovek. Jednoduše si přepočtete věk dítěte na měsíce a tolik minut. Netýká se to dětí do dvou let, kde sledování obrazovek není vůbec doporučeno. U batolete od 2 let nám to vychází na něco kolem půl hodiny denně, u předškoláka se dostanete na hodinu denně a u školáka na maximálně dvě hodiny za den.

Ještě zde vypíchnu jedno základní pravidlo. Na pořady by s malým dítětem měl koukat vždy dospělý, který mu bude vysvětlovat, co se děje. Na to už v posledních doporučeních myslela i americká pediatrická asociace. Malé dítě totiž často příběh jen z obrazu nepochopí a rychlé mluvené slovo je pro něj také obtížné.

A jak jsme to měly my?

Musím se přiznat, že ze starší dcerou jsem často kojila s mobilem v ruce, občas i sledovala u kojení televizi, takže byla modrému světlu vystavena a to i v noci.
Asi v roce a čtvrt se dcera začala dívat na krtka. Zpočátku jsem koukala s ní a vysvětlovala jí, co se tam děje. Pořád jsme opakovaly stejný díl a když už to vypadalo, že ho chápe a trochu se omrzel, přidala jsme další. Takže pak jsem měla já 5 minut pauzu a 5 minut koukala s ní na nový. Někdy jsme se dívaly na dětské písničky na youtube. Od začátku jsem se snažila nepouštět víc než 15 minut denně, kolem dvou let jsem přešla na maximálně 30. Tím, že jsem měla už nějakou dobu děti dvě, tak se stávalo, že jsem občas pustila pohádku, kterou ještě neviděla se mnou. Někdy jsem se na ní dívala a bylo vidět, že tomu opravdu moc nerozumí, většinou ani nedokázala pořádně říct, o čem to bylo. Není moc velký spáč a tak občas vstává v 5 hodin, pak ji někdy ráno pustím půlhodinovou pohádku a ještě jdu spát. Ale stále se snažím, aby pohádku, na kterou kouká, nejdřív pochopila a až potom jí to pustím, když u toho nejsem.
U druhé dcery je to jiné. Ta sice není modrému světlu vystavována při kojení, ale za to když kouká starší, mladší kouká taky. A teď si často přijde k televizi a kouká přímo na ní, takže jí neustále musím od televize odvádět. Tak už se vlastně těším, až je budu moct na chvíli nechat obě koukat na pohádku a já si budu moct v klidu vypít kafe.

Nicole: 

U nás se začal syn také kolem roku a čtvrt více dívat na televizi. Do té doby byl vystavený televizi spíše jako pasivní divák u kojení. Nejvíce ho teď baví dětské a některé dospělé písničky, videa s traktory, bagry a dalšími stroji. Nově jsme přidali videa od Lego duplo a také ty, kde se učíme barvy. Většinou se snažím sedět u něj a vše co je v televizi mu komentovat, ale musím se přiznat, že to je jediný čas, kdy si během dne mohu odpočinout (když pominu čas, kdy po obědě spí), a proto někdy jen sedím a popíjím teplou kávu. Vypozorovala jsem, že pokud měl času u televize více než hodinu denně, budil se častěji v noci (spánek u nás není, bohužel, od narození žádná sláva, ale teď to bylo ještě horší). Dále jsem zjistila, že poslední video nesmí mít puštěné po 16. hodině odpoledne, jinak se opět zhorší spaní a přidají se noční můry. Do hodiny denně se nyní snažím započítávat i čas strávený u videí natočených na mobil (rád si pouští videa, kde se dívá na sebe). Jinak máme přes den televizi vypnutou, aby ho nerozptylovala. Nevěřila jsem tomu, ale opravdu jsem poznala změnu hned první noc, kdy jsme ten den omezili čas strávený u televize a také jsme nepouštěli poslední videa blízko večerce.

Jana

My doma nemáme televizi ani tablet a notebook pouštíme až když děti spí. Koláček do 2,5 let viděl pohádku jen sporadicky, třeba když jsem ho stříhala a potřebovala jsem, aby se chvíli nehýbal. To se však změnilo po narození druhého syna. Koláčkovo screen time se výrazně zvýšil. V poslední době se dívá na mobil každý den dopoledne 30-60 min. Já tak můžu v klidu uspat miminko a udělat nějakou práci. Nejradši se dívá na Pata a Mata, králíka Binga a pak má rád videa s autíčky. Denní spánek už nemá žádný a noční spánek mu to neovlivňuje. Dokonce mám pocit, že rozumí tomu co vidí. Začal bráchu lechtat a dělá na něj baf jako králík Bing na svého mladšího bráchu. Upřímně doufám, že nezačne napodobovat i Pata a Mata!!

S pouštěním pohádek jsem začali podobně jak říkaly holky zhruba v roce a čtvrt. Nejprve byl nejoblíbenější Krteček, postupně se přidali i další pohádky. Ze začátku jsem se snažila pohádku vysvětlovat a dívat se s ním, postupně už se u těch známých díval sám, abych si stihla taky něco udělat, třeba uvařit rychle oběd. Každý den chvíli kouká na pohádky, většinou chvilku dopoledne a odpoledne zhruba 15 minut, večer se to snažíme vynechat alespoň 2 hodiny před spaním. Snažíme se to nepřehánět, ale jistě znáte ty velmi náročné dny, kdy nic nestíháte udělat a vaše dítě zrovna také nemá tu nejlepší náladu a moc nespolupracuje. V těchto dnech, se přiznám, že se dívání na pohádku občas trochu protáhne. Jak již dneska Dominika zmínila, je opravdu dobré si všímat, jak se hlavní postavy v pohádkách chovají. Již jsem si několikrát všimla, nejen u našeho syna ale i jiných dětí, že opravdu po pohádce kde hlavní postava zlobí jako je například Máša, nebo kde je hodně naschválů a plácání jako je například Tom a Jerry a další … hned se to na chování dítěte projeví. Jako kdyby to co vidí na obrazovce, začalo dítě brát za normu. Zkuste se někdy na to zaměřit. Proto u nás vítězí trochu klidnější pohádky co spíše uklidní, než rozdovádí ve špatném slova smyslu. A i když jsem si vědoma rizik modrého světla o kterých dnes Dominika mluvila, v některých krizových dnech jsem opravdu štastná, že taková vymoženost jako pustit dítěti na chvilku pohádku existuje.

Karlovi je teď 2,5 roku, Bibi třičtvrtě roku. Tablet neznají, na telefonu se občas Karel chce koukat na fotky a videa co jsme zažili. Pohádku na televizi se snažíme pouštět co nejméně, ideálně, když u toho není mladší sestra. Začínali jsme na Patovi a Matovi, ale Karel aktuálně vyžaduje jen pohádky, kde jezdí auta. Na youtube má pár oblíbených videí, kde jezdí auta do barvy a vyjedou ven obarvená. Naše rodičovské IQ trochu trpí, ale na druhou stranu, když se dnes podívám na mojí kdysi oblíbenou Doktorku Qinnovou, taky trpím. Takže těch 20 minut denně, maximálně půl hodiny ty auta s Karlem zvládneme. S manželem jsme se domluvili, že když už mu něco budeme pouštět, tak v angličtině. Často se k tomu doporučuje prase Peppa, ale to se mu nelíbilo, protože tam nebyla auta. Nicméně občas mě Karel překvapí, když najednou u knížky řekne “hele, school bus”, což mi přijde docela dobrý na to, že jsme ho to neučili. Jinak u nás televize neběží, jen občas sportovní přenosy.

A to je pro dnešek vše. Snad jsem vše jasně shrnula a moc vás nevyděsila.
Přeji vám krásný den a budeme se zase těšit na slyšenou u dalšího dílu pediatrie na vlastní kůži.